Menu

I. vrh štěňátek je u svých nových páníčků (2010)

II.vrh štěňátek je u svých nových páníčků(2012)

E-MAIL: alimeda@email.cz , tel.: 724 275 720

roman.medek@tiscali.cz

Staňte se fanoušky naší chovatelské Stanice i na facebooku.

 

---

Ashley

Aliska

 

HAF!

Tady Alisa Hafies, fenka malého bílého knírače, ale říkají mi Aliska... Narodila jsem se 23. července 2007 ve Zlíně a svůj domov teď mám v Litvínovicích u Českých Budějovic. U mojich páníčků již zastupuji druhou generaci knírače po zesnulém pepřáčku Maxovi. Páníčkové si oblíbili nás knírače zejména pro výborné povahové vlastnosti a společně jsme se shodli, že se pokusíme šířit tuto radost dále.Narození štěňátek (I.vrh): 17.3. 2010

5 pejsků a 2 fenky

Alberto, Asterix, Artuš, Andy, Alex, Aifi, Adéla

Historie malého knírače obecně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Knírač malý byl vyšlechtěn v Německu selektivní cestou mittelschnauzera a křížením s affen-pinčem a jinými miniaturními pinči. Existuje názor, že to mohli být i trpasličí špicové nebo foxteriéři. Plemeno se šíří od 19.století z Německa, a v roce 1928 bylo dovezeno do Velké Británie, v současné době je malý knírač oblíben na celém světě.Knírač v dnešní podobě je poměrně mladé plemeno.

 

K výraznějšímu prošlechtění došlo až na konci 19. století. Avšak přítomnost psa podobného knírači dokazují malby i písemnosti již ze středověku a starověku. Byli nepostradatelnými a vysoko ceněmými pomocníky při lovu vyder a bobrů. Později se též uplatnili jako dokonalí likvidároři krys a potkanů ve stájích i v lidských obydlích. Byli samozřejmě též skvělými hlídači.
Od 15. století byli poměrně rozšířeni hlavně mezi statkáři a povozníky. Byli nazýváni pinčové i přes velkou rozdílnost v typu, barvě, velikosti i druhu srsti.

 

V 19. století se začala o toto plemeno zajímat i širší veřejnost. Až v roce 1867 dr.Fitzinger popsal podrobněji varianty pinčů a hrubosrsté variantě se začalo říkat knírač. Roku 1884 sestavil chovatel von Schmiedeberg první standard který uváděl kohoutkovou výšku 35 - 50 cm. Též barev bylo akceptováno daleko více než dnes. Knírači byli žlutí, žlutohnědí, červenohnědí, černí s pálením, šedohnědí, šedí, černí, pepř a sůl a ojediněle i bílí s černými znaky. Až standart z roku 1956 uvádí pouze černou a pepř a sůl variantu jako oficiálně uznanou.

 

 

Chovem velmi malých jedinců sa již od roku 1895 zabývala ch.s. Pfeff, ale k definitivnímu oddělení malých kníračů od středních a oficiálnímu uznání odšlo až roku 1910. Stejně tak jako střední knírači se i malí vyskytovali v mnoha barvách a k omezení jen na pepř a sůl došlo později za přispění jiných přikřížených plemen. Ostatní barvy byly z chovu vylučováni. Jen černí jedinci se občas odchovávali, ale k oddělení barevných rázů a k samostatnému chovu černých došlo v roce 1930.
U nás byl první vrh malých pepř a sůl odchován v roce 1960.
O pár let později se začal rozvíjet i chov malého černého. K zápisům černostříbřitých vrhů docházelo sporadicky v letech 1968 -70.

 

Všechny tyto 3 varianty již v ČR dosahují velice slušné úrovně srovnatelné s Evropou.

 

Vznik a historie malého knírače bílého

 

Od začátku se v chovu malých kníračů objevovala občas ve vrzích obou barevných variant štěňátka zbarvená bíle nebo černostříbřitě. Tito jedinci však byli bez milosti utráceni jako nežádoucí. Pouze jediná chovatelská stanice v Německu se zabývala chovem tohoto rázu již od roku 1960. O osm let později povolil německý klub chov této barvy a vedení plemenné knihy formou registru. V roce 1979 uznalo FCI oficiálně bílou variantu.U černostříbřitých to bylo o rok dříve.
V ČR byl první vrh bílých odchován v roce 1991 z černých rodičů.
V součastnosti obliba této barvy stoupá a je již poměrně dost chovatelských stanic bílých kníračů v ČR i ve světě.

 

Malý knírač dnes

 

V čechách se stále potýkáme s úzkou chovatelskou základnou. Obrovský posun k lepšímu v ČR je hlavně za posledních 10 let vlivem používání chovných zvířat pocházejících z linií především z USA. Tato zvířata dala českému chovu vylepšení mohutnosti koster, eleganci, ladný pohyb a bohatost srsti na končetinách a vousu. Současný malý knírač je velice elegantní společník.
Velkou měrou se na změně jeho vzhledu také podílí zákonem zakázané kupírování uší a v některých zemích i ocasů.
Avšak povaha a vlastnosti typické pro knírače od dob jeho vzniku mu zůstaly. Stále jsou to psíci inteligentní, učenliví, bystří, odvážní, hraví a své rodině bezmezně oddaní. Často (a to hlavně ti bílí) nehledí na dlouhou řadu svých titulů a neváhají lovit myši a to vždy se 100% úspěšností.

 

ZÁKLADNÍ ÚDAJE:

Knírač malý je pevné postavy, silný, svalnatý, čtvercového formátu. Hlava je protáhlá, přechod mezi čelem a čumákem je zřetelně zvýrazněn. Čumák je vydatný se silnými čelistmi. Hrudník není příliš široký, záda jsou silná, bedra svalnatá. Uši jsou visící, přilehlé na chrupavkách, namířené dopředu.  Ocas je vysoko nasazený.

původ plemene: Německo, vznik plemene: konec 19. stol.

výška: 30 - 35 cm, hmotnost: 6 - 7 kg, průměrný věk: 14 let

 

nynější účel: společník

 

jiné názvy: Zwergschnauzer, Rattler - Pinscher

hodný k dětem, vhodný do města, dobře vychází s jinými psy

odolný vůči chladnému podnebí, vyžaduje pravidelnou péči o srst